Plyn má budoucnost

Lidé usilující o dosažení klimatické neutrality stále více považují úplné skoncování se spotřebou ropy a plynu za zaručené řešení, které vše změní jako mávnutím kouzelného proutku. Je pravda, že systémy vytápění založené na ropě jsou energetickým dinosaurem, plynové kotle se však stále vyvíjejí a přizpůsobují. Podíl infrastruktury plynu s obnovitelnými plynnými palivy bude do budoucna stále růst.

Plyn má budoucnost, protože musí a dokáže reagovat na politické tlaky. Například Švýcarsko chce do roku 2030 dosáhnout 30% podílu obnovitelného plynu. EU dokonce v reakci na rozličné faktory, mezi nimiž figuruje i tlak na renovace a modernizaci, plánuje do roku 2050 nahradit veškeré své plynové kotle kotli přizpůsobenými na vodík. Ale metan má také budoucnost, a to tehdy pokud je vyráběn obnovitelným způsobem jako v případě biometanu.

Biometan – dvojče zemního plynu

Biometan má téměř totožné vlastnosti jako zemní plyn. Avšak na rozdíl od zemního plynu nebyl vytvořen dávno v hlubinách geologického času. Naopak je vyráběn trvale udržitelnými procesy – fermentací dnešního biogenního odpadu. Ten může zahrnovat kuchyňský odpad, poškozené dřevo, kal z odpadních vod nebo hnůj z farem – to je také důvod, proč farmáři a společnosti zabývající se recyklací patří mezi typické výrobce biometanu. Za použití speciálních metod se surový bioplyn rafinuje na biometan, který lze potom dodávat přímo do stávajících distribučních sítí plynu. Není vyžadována dodatečná instalace žádného zařízení a není třeba žádné elektřiny na výrobu s výjimkou malého množství požadovaného pro provoz stanice.

Vodík – z šedé na zelenou

Během spalování vodíku při reakci s dusíkem přirozeně obsaženým ve vzduchu vzniká pouze vodní pára a velmi malé množství oxidu dusíku. Míra udržitelnosti vodíku závisí na metodě používané pro jeho výrobu. Vodík lze v zásadě vyrábět elektrolýzou vody nebo krakováním metanu. To, jak je vodík šetrný k životnímu prostředí, závisí na původu elektřiny. Vodík se popisuje jako zelený, modrý nebo šedý podle toho, jak ekologický je jeho výrobní proces.

Může být plynový kondenzační kotel stejně ekologický jako tepelné čerpadlo?

Ano, určitě může!
Když se k běžnému plynu přidá 48 % biometanu.

Všechny kondenzační kotle Hoval lze provozovat s až 100 % biometanu.

* V souvislosti se spotřebou primární energie a roční spotřebou energie 20 000 kWh v jednogeneračním obydlí

** Faktor emisí CO2 připadajících na elektřinu: 0,296 kg/kWh (pro Evropu)

Plynový kondenzační kotel UltraGas^® bude připraven na H2

Naše planeta je modrá, protože její povrch pokrývá ohromné množství vody – a ta poskytuje téměř neomezené zásoby surového vodíku. Je velmi pravděpodobné, že přísady vodíku v zemním plynu distribuovaném plynovody budou stále vyšší, a proto bude nutné revidovat současné konstrukce kotlů. Společnost Hoval připravuje kondenzační kotel UltraGas^® na používání H2. Naším plánem je zajistit, aby do data vydání revidované směrnice EU o ekodesignu bylo možné využívat až 30 % příměsi vodíku.

Power-to-gas – vysoké výrobní náklady a dvojnásobek práce při konverzi

Protože neexistuje způsob, jak okamžitě zcela přejít na vodík, veřejné distribuční sítě budou i nadále spoléhat na metan.
Procesy Power-to-gas (P2G) umožňují výrobu metanu obnovitelným způsobem. Na jejich počátku se pomocí obnovitelné elektřiny vytvoří vodík. Tento vodík (H2) se poté sloučí s oxidem uhličitým (CO2) z atmosféry při chemickém procesu, jehož cílem je výroba metanu (CH4). Metan má zcela totožné vlastnosti jako zemní plyn, díky čemuž není nutná jakákoliv instalace dodatečného zařízení. Všechny tyto procesy vyžadují až dvojnásobek práce vynaložené při konverzi, a přesto dosahují v současnosti pouze 60% účinnosti. V pokusných stanicích již bylo dosaženo až 75% účinnosti, ale výrobní náklady spojené s procesy P2G jsou stále velmi vysoké.

Nové jednotky mají být stoprocentně připraveny na vodík od roku 2025

Naše snahy připravit plyn na budoucnost zahrnují širokou řadu metod. Je velmi důležité vzbudit v provozovatelích distribučních sítí plynu – mnozí z nich jsou obecní a městské úřady – zájem o to, aby jejich infrastruktura byla dostatečně připravena na energie budoucnosti. Protože je už teď zřejmé, že vodík bude hrát v tomto procesu významnou roli, EU plánuje zavést požadavek, aby všechny nové jednotky byly připravené na vodík nejpozději od roku 2025. Společnost Hoval se již dala do práce – neboť cítí odpovědnost za energii a životní prostředí.